Vylidňování vesnic pokračuje. Přeruší ho podpora akčních skupin?
V české republice jsou stovky obcí, které „vymírají“. Není zde práce. Dojíždění do zaměstnání dále než 30 km je celkem normální. Vzhledem k drahé a alibisticky nastavené veřejné dopravě je osobní auto nejspolehlivějším způsobem dopravy na pracoviště. Náklady na provoz auta pohltí velkou část mzdy.
Zásobování potravinami na vesnicích prakticky neexistuje. Dříve byla v každé vesnici prodejna Jednoty. Jednota se stáhla do měst, kde pod různými názvy provozuje supermarkety. Stát strategii na záchranu vesnic nemá.
Podle Radima Perlín, sociálního geografa z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, je největším problémem vnitřní pás obcí, který se táhne od Manětína severně od Plzně přes Rokycansko, Příbramsko, Sedlčansko, Voticko až na Vysočinu. Už od 70. let je toto území definováno jako vnitřní periferie, která je dlouhodobě nepopulační. Ještě více vylidněné pohraničí jako následek násilného vyhánění obyvatelstva je problém už od roku 1945.
Úředníci na ministerstvu pro místní rozvoj však tvrdí, že venkov se nevylidňuje, pouze se mění velikost obcí, které se zvětšují v těsné blízkosti Prahy, Českých Budějovic, Hradce Králové a Brna, v obcích vzdálenějších od velkých měst sice ubývá obyvatelstva, ale celkově prý žije na venkově pořád lidí dost.
Může někdo od pražských úředníků požadovat znalost poměrů na vesnicích a žádat od nich rozumnou odpověď?
Ministerstvo pro místní rozvoj nemá žádnou strategii na záchranu vymírajících obcí, jejich osud je tedy zpečetěn. „Například na podporu rozvoje venkova ‚zdola‘ za účasti akčních skupin (společenství podnikatelů, neziskovek a obcí na lokální úrovni) bylo vyčleněno do roku 2020 celkem šestnáct miliard korun,“ dodává mluvčí ministerstva Frček a myslí si, že vesnice se budou o vhozenou kost rvát a bude od nich na delší čas pokoj. Akční skupiny snad budou fungovat, do vyčerpání peněz. Co vyřeší? Pravděpodobně nic, co by venkovu pomohlo.
Zásobování potravinami na vesnicích prakticky neexistuje. Dříve byla v každé vesnici prodejna Jednoty. Jednota se stáhla do měst, kde pod různými názvy provozuje supermarkety. Stát strategii na záchranu vesnic nemá.
Podle Radima Perlín, sociálního geografa z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, je největším problémem vnitřní pás obcí, který se táhne od Manětína severně od Plzně přes Rokycansko, Příbramsko, Sedlčansko, Voticko až na Vysočinu. Už od 70. let je toto území definováno jako vnitřní periferie, která je dlouhodobě nepopulační. Ještě více vylidněné pohraničí jako následek násilného vyhánění obyvatelstva je problém už od roku 1945.
Úředníci na ministerstvu pro místní rozvoj však tvrdí, že venkov se nevylidňuje, pouze se mění velikost obcí, které se zvětšují v těsné blízkosti Prahy, Českých Budějovic, Hradce Králové a Brna, v obcích vzdálenějších od velkých měst sice ubývá obyvatelstva, ale celkově prý žije na venkově pořád lidí dost.
Může někdo od pražských úředníků požadovat znalost poměrů na vesnicích a žádat od nich rozumnou odpověď?
Ministerstvo pro místní rozvoj nemá žádnou strategii na záchranu vymírajících obcí, jejich osud je tedy zpečetěn. „Například na podporu rozvoje venkova ‚zdola‘ za účasti akčních skupin (společenství podnikatelů, neziskovek a obcí na lokální úrovni) bylo vyčleněno do roku 2020 celkem šestnáct miliard korun,“ dodává mluvčí ministerstva Frček a myslí si, že vesnice se budou o vhozenou kost rvát a bude od nich na delší čas pokoj. Akční skupiny snad budou fungovat, do vyčerpání peněz. Co vyřeší? Pravděpodobně nic, co by venkovu pomohlo.
Komentáře
Okomentovat