Chalupáři jako nezničitelný pozůstatek normalizace

Když jsem v programu televize na tento týden zahlédl, že diváci opět mohou shlédnou normalizační seriál Chalupáři, přepadl mě nějaký smutek. Seriál Chalupáři byl natočen kvůli tomu, aby komunistický režim odvedl pozornost městského obyvatelstva od choutek cestovat do zahraničí a nabídl mu možnost napodobit šlechtu, která si v létě vyjížděla na letní sídla. Socialistické maloměšťáctví dostalo na semaforu ÚV KSČ zelenou.

Seriál Chalupáři se přes normalizační vesnické prostředí, podle představ městských umělců, a hloupý děj stal nejsledovanějším seriálem všech dob, v počtu televizních diváků je mnohem úspěšnější než Nemocnice na kraji města a vzhledem k úpadku a roztříštěnosti současné televizní tvorby zřejmě nikdy překonán nebude. Úspěch mu jistě zajistilo herecké obsazení, sešla se parta lidí, které poskytoval režisér František Filip mimořádnou volnost. Po bujarých večírcích, které se často protáhly až do ranních hodin se šlo rovnou natáčet. Kdo se potom mohl divit, že se Menšíkovi za volantem autobusu točila hlava a Větrovec padal z motorky.

Po odvysílání seriálu přišel útok městských zájemců o chalupaření. Předsedové MNV byli bombardováni dotazy na chalupy za 10.000 korun. Někteří se dobře zbavili polorozpadlých pastoušek, jiní, kteří už měli s nepřizpůsobivými chalupáři své zkušenosti, apelovali na majitele opuštěných chalup, aby je prodávali jen lidem, kteří chtějí v obcích trvale žít. Chalupáři, kteří se v obci objeví několikrát za rok, nejsou pro obce přínosem. Peníze v kapse jsou ovšem přednější než potřeby obce.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sedlák svezl veterinářku v dobytčáku, ta chtěla milion za psychickou újmu

Jindřichohradecko jako Divoký západ

Ve městech se žije zdravěji než na vesnicích