Soupeření nacionalizmu s komunizmem přineslo jen utrpení
Končí rok 2019, rok 30. výročí pádu komunistické vlády v Praze a dalších východoevropských hlavních městech. Oslavy výročí se u nás zvrhly v protestní demonstrace proti výsledkům voleb. Jiným výročím je začátek 2. světové války v roce 1939, která začala německo-sovětským paktem o rozdělení Polska. Ti rozumnější stále dumají; proč vlastně se ten komunizmus u nás tak mocně prosadil, že ani po třiceti letech od něj nemáme pokoj a stále někdo připomíná jeho přednosti? Myslím, že nejsem daleko pravdě, že marxizmus je vlastně výplodem nacionalizmu. Obě tato hnutí v 19. století začala ohrožovat koloniální a feudální systémy, což vedlo k 1. světové válce, bolševickému puči v Rusku, potupné porážce Německa a rozpadu rakousko-uherské monarchie, která na počátku 20. století byla zřejmě nejvyspělejší demokracií na světě. Za to, že se dodnes v českých zemích daří komunistickým idejím může sice dění v okolním světě, ale také klasické české kacířství. Oživili ho umělci a jiní národní obr