Češi a jejich letní sídla

  Jsme mistři světa v bazénech, protože je u nás najdete v každé třetí zahradě. Rovněž v počtu soukromých letních sídel jsme světovou špičkou. Ale daleko serióznějším ukazatelem privatismu je nezájem o veřejné dění a politiku. V maloměšťáctví a v nezájmu o problémy obcí, regionů, státu a občanů jsme také evropskou špičkou. O politiku má čecháček zájem, jen když se bezpečně může při štvanici na kohokoli připojit na stranu početnější a silnější.


Obyvatelstvo českých a slovenských měst bylo za Husákovy normalizace nadšené tím, že jim komunistická strana a vláda umožňovaly levné chataření a chalupaření. Komunisté prostě potřebovali, aby se jim občané do vládnutí nepletli, proto přišli na nápad o víkendech  vyhnat lidi z měst a zároveň je přesvědčit o tom, že žijí v socialistickém blahobytu. Socialistický maloměšťák jásal nadšením. V praxi chataření a chalupaření znamenalo prodloužení víkendu o pátek a pondělí. 

Za komunistů se sobecké chataření a chalupaření obhajovalo i potřebami relaxace, výměnou duševní činnosti za pohyb, tedy za dobrovolné starosti a práci na čerstvém vzduchu. To ovšem bylo v dobách předhusákovských, kdy se na chaty jezdilo vlakem, autobusem nebo chodilo pěšky. Po listopadu 1989, když se na českém trhu objevily křovinořezy, přišla móda sečení trávníků, prý podle Angličanů.  Dávno už se k sečení trávy kolem chat nepožívá klasická ruční kosa, dokonce mizí i křovinořezy, a nastupují traktůrky, které na 15-20 m2 plochy dokážou trávu likvidovat prakticky každý den. Tomu dnes nezabrání inflace, ani cena benzinu, trávník musí být vyholený v kteroukoli denní a noční dobu. Se stále rostoucími příjmy ubyla práce na objektech i pozemcích. Na stavební práce jsou dnes firmy, na trávníky sekačky a traktůrky. Přibylo pohodlí a lenošení. Kdysi se chataři a chalupáři chlubili nedotčenou přírodou v okolí, množstvím zajímavých rostlin a živočichů na sporadicky udržovaných trávnících a prošlapaných pěšinách, a především tichem. Dnes se chlubí vyholenými trávníky, bazény, grily, krby barevnou dlažbou, tlustými auty a hlavně řvoucími sekačkami, traktůrky a pilami. 

Nejsme ve společnosti, která by trvale pěstovala solidaritu, jsme uprostřed materializmu, ve společnosti, která na prvním místě preferuje spotřebu. Nelze se divit, že ani vláda není lepší než dav, politici i úředníci rozhazují peníze téměř "vidlema" a pořád se diví, že vidí na dno eráru. Při všeobecné morálce peněz až na prvním místě a rozhazovačných úřednících se státní pokladna nikdy nenaplní, třeba by Pekarová s Kalouskem prodali Budvar, Thermal i Karlštejn. (stk)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

"Raději Hitlera než Habsburka," mínil neschopný ministr

Obrázek
 T ento stupidní slogan razil v třicátých letech minulého století čs. ministr zahraničí Edvard Beneš, který bránil návratu Habsburků do Rakouska. Velká ostuda! A rovněž smutná epizoda českých respektive československých dějin, kterou poslední zbytky benešovců nechtějí znát. Potíž je v tom, že se jednalo o nacistické Německo. Ano! Beneš ve své slepotě a omezenosti vyjednával s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem o možnosti společného čs.-německého vojenského zásahu proti Rakousku.  Po roce 1930 začal tehdejší konzervativní rakouský kancléř Engelbert Dollfuss uvažovat o možném nastolení Otty Habsburského jako rakouského panovníka s titulem arcivévody rakouského, který ostatně Habsburkové užívali po staletí. Jenomže Beneš začal vyjednávat s německými nacisty, jak tomu zabránit. Byl ochoten poslat na Vídeň čs. vojáky společně s německým Wehrmachtem. Beneš toho zkazil hodně, ale tohle byl jeden z jeho neodpornějších činů, který ve svém životě předvedl, protože Otto by jako rakouský vládce ni
Další informace

DFC Budweis byl za 1. republiky nejúspěšnějším jihočeským fotbalovým klubem

V současnosti je účastníkem I. fotbalové ligy i Dynamo České Budějovice, které nyní je nejznámějším jihočeským fotbalovým klubem. Je následníkem klubu SK České Budějovice. S  názvem SK hrál klub v letech 1905 až 1948 a v letech 1990 až 2004. V meziválečném období SK žádného významného úspěchu nedosáhl, daleko úspěšnější tehdy byl další budějovický klub DFC Budweis, jehož kádr tvořili hráči německé národnosti. V letech 1920 až 1935 byly vztahy českého a německého obyvatelstva v Českých Budějovicích bezproblémové, lepší než za Rakouska-Uherska. V roce 1927 DFC Budweis odehrál výjimečnou sezonu a zapsal se významně do historie jihočeského fotbalu. Ze 40 zápasů nezvládl jen tři. Stal se německým mistrem Čech a postoupil do Amatérského mistrovství Československé asociace fotbalové (ČSAF). V něm prošel až do finále, kde v Bratislavě prohrál 2:4 s domácím I. ČsŠK. „ Jest to v d ějinách jihočeského sportu poprvé, co českobudějovický klub vydobyl si řadou zápasů titul mistra   ČSR,“
Další informace

Jindřichohradecko jako Divoký západ

Obrázek
Z pastevního areálu Rožnov, který v bývalém zakázaném pohraničním pásmu zřídili nějací dobrodruzi z Prahy, uteklo 18 bizonů. Uvedla to rakouská policie, která tak varuje rakouské občany, aby se v zájmu vlastní bezpečnosti na Jindřichohradecko nevydávali. Bizoni pocházejí ze severní Ameriky, kde volně žili a vypásali především horské pastviny. Nyní je v Americe jen malé množství bizonů, volně žijí jen v přírodních rezervacích (Národních parcích). Mají maso zvláštní chuti, pro které bizony v jihočeském Rožnově také pěstují. Právě kvůli bizonímu masu, které je možné ochutnat v tamní restauraci, Rožnov navštěvují Rakušané. Láká je i pozorování pasoucích mohutných zvířat. Vzhledem k tomu, že se jedná divoká zvířata o průměrné váze 1 tuny, je setkání s nimi životu nebezpečné. Rakouská policie uvedla, že sleduje české problémy s uprchlými divokými zvířaty a je připravena zasáhnou, dostane-li se stádo na rakouské území.
Další informace