Malozemědělci pod kontrolou udavačů



"Krávy a prasata v malém chovu pošly hladem i přesto, že chovatelka měla dostatek krmiva." Jako kopie protokolu SNB z padesátých let, který v roce 1957 sepsal příslušník SNB s naším sousedem, vypadá zpráva Státní veterinární zprávy o uhynulých zvířatech v obci Slemeno na Turnovsku.

O události byl na základě oznámení jakési ženy natočen a vysílán pořad i v České televizi. Údajně uhynuly 2 krávy, 3 prasata a 1 koza. Škodu by tedy utrpěla především chovatelka. Pokud by zvířata byla její. Senzacechtiví kontroloři si pozvali veterináře, a těm jak je známo jde o to předvést svou důležitost a  vybrat od zemědělců i od státu nějaké peníze. Čím víc, tím lépe.

V případu se objevuje několik otázek. Proč zvířata byla v kravíně firmy Kalenská, u která jejich údajná majitelka pracovala jako zootechnička? Jak je možné, že žena-udavačka mohla vstoupit do objektu firmy?

"Dáma (udavačka) se obrátila na policii, na obec, na obec s rozšířenou působností, takže se tam potom šlo na společnou kontrolu, u které všechny tyto složky byly." Tyto složky si zřejmě pozvaly Státní veterinární správu, a kameramana. A televize žije z toho, když může natočit něco, čím osloví ty nejhloupější diváky. Předtím musí ovšem věci připravit a naaranžovat.

A korunu všemu musely dát hlavy pomazané, což v tomto případě jsou veterináři. Ti, jak je známo, malochovatele nemají moc v lásce, protože jim nemůžou každý měsíc poslat fakturu za úkony provedené i neprovedené.  Nejjednodušším veterinárním zásahem ve velkovýrobě je odeslání nemocného zvířete na jatky. Co se děje na jatkách si lze domyslet, pokud majitel něco dostane, tak je to účet za likvidaci odpadu.  Malozemědělci však žádají léčení. Ukázat před kamerou neomylnost je snem každého doktora. Tak se mluvčí SVS činil i tentokrát. Očernil malozemědělce a pochválil velkovýrobu, záhumenkáře, a také udavače.

Že určité procento zvířat uhyne, je zákonitý proces, kterému se nedá zabránit.Jezdíval jsem denně do práce okolo kravína, kde skoro každý týden leželo vytažené mrtvé zvíře a čekalo několik dní, někdy i víc než jeden týden, až si pro něj kafilerka přijede. Udavačkou určitě není vesnická žena, která pracovala v zemědělství, kde mrtvá zvířata bývala pravidelným úkazem. Ani úhyn zvířat hladem není neobvyklý úkaz v zemědělství. Z etického hlediska je to jistě odpuzující, zvlášť pro městské nepřátele zemědělců.

 Vzhledem k tomu, že událost je rozmazávána v mediích, je jasné, že se jedná o snahu ovládnout zemědělství a venkov, udělat z vesnic rekreační osady. 
(es)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Sedlák svezl veterinářku v dobytčáku, ta chtěla milion za psychickou újmu

Jindřichohradecko jako Divoký západ

Ve městech se žije zdravěji než na vesnicích