Masaryk a Havel měli štěstí, že se nedožili koronového dneška

 14.2.2021; 9:33   Při čtení a poslouchání současných mediálních komentářů a diskusí se člověk neubrání vzpomínkám na humanistu Václava Havla, který několik desetiletí se za ohromných tělesných obětí snažil o nasměrování české společnosti k morálním hodnotám, o něž kdysi neohroženě (např. Hilsneriáda) usiloval T. G. Masaryk. 

Bohužel životy moralistů jsou omezeny hranicemi, jejich myšlenky jsou po jejich odchodu snadno zadupány demagogiemi. Po Masarykovi to provedl Beneš, po Havlovi Klaus. Proto v dnešní koronovirové době je možné stále častěji slyšet a číst, že každý se má starat o sebe, kdo je slabý a nemocný, ať trpí a pojde, kdo je všeho schopný, má mít právo na všechno, na jakýkoliv zisk, na jakoukoli zábavu. Věřím, že i dnes by Václav Havel dělal vše pro to, aby společnost dala na první místa lidskost a solidaritu. Zcela určitě by se trápil, jakým způsobem je  morálkou opovrhováno.

Uplynulý týden zřejmě byl nejchladnější v celé letošní zimě, zítra by se rtuť teploměru měla vyšplhat alespoň trochu nad nulu. Dnes ráno naměřili na Šumavě zase méně než -30°C.  Zajímavé je, že v současnost tuhá zima postihla nejen Evropu, ale i Ameriku. Zpráva o tom, že třeba ve státě Missouri je stejná vrstva sněhu jako ve středu ČR, a v poledne je mráz -19°C (-2F) mi skoro vyrazila dech. Znám to tam trochu. Jedná se o rovinatou zemi s nadmořskou výškou okolo 250 m. 

Mrazivá zima nezastavila fotbalovou první Fortuna-ligu. Běhat po trávníku v trenýrkách při mrazu -8°C není nic záviděníhodného. V pátek se v Uherském Hradišti navíc hrálo na sněhu, a s bílým míčem, takže bylo utrpením koukat i na televizní přenos. Takový fotbal má k letnímu fotbalu hodně daleko. Ale oba soupeři (Slovácko a Teplice) měli stejné podmínky. Od mrazu oranžová kolena hráčů mi připomněla vojenská léta, kdy jsme za mrazu -10°C museli vysvlečeni do půl těla na rozcvičku. Člověk vydrží leccos, i červenou kůži od mrazu. Doufám, že do dneška už z vytápěných fotbalových trávníků sníh zmizel, navíc byly začátky hrací doby posunuty blíž k poledni.  

Zatímco hostinští, holiči a další živnostníci se těší z prvních peněz od vlády, jako odškodnění za ztráty způsobené koronavirem, o zemědělcích slyšet není. Přitom právě na ně, hlavně chovatele skotu a prasat, dopadlo uzavření restaurací a horských chat nejvíce, protože nemají odbyt jatečných zvířat. Pokud se o českých zemědělcích nějaká zmínka objeví, je to v souvislosti s nesmyslným zákonem o převaze českých potravin v maloobchodě. Nejsem přesvědčen o tom, že české zemědělství nadpoloviční množství potravin dokáže vyrobit. Nejsou lidi. Zatím se jakžtakž zemědělci drží nad vodou, protože je přísun pracovních sil z východu. Ten však nebude věčně.  Splnit "plán" výroby českých potravin se snad bude dařit "Čubovým slušovickým systémem."  Zemědělské podniky dovezou zvířata, obilí, ovoce, zeleninu a další ze zahraničí a prodají jako vlastní českou výrobu. Vlk se nažere a koza zůstane celá. Ostatně tak už to obchod praktikuje dávno, když zahraniční potraviny označí českou vlajkou. Takový je celý svět, koupíte německé boty a po rozbalení krabice čtete "Made in China."

Jiné starosti mají po Novém roce němečtí zemědělci, jejichž traktory při téměř každodenních protestních demonstracích brzdí provoz na silnicích. Pro německé sedláky je nemyslitelné hospodařit bez ochrany rostlin insekticidy a s omezením dávek hnojiv a herbicidů. Hlavní nepřáteli německých sedláků jsou v současnosti ekologové, kteří chtějí při ochraně klimatu být vzorem pro celou Evropu. Bez chemikálií by došlo k velkému poklesu hektarových výnosů, což by se projevilo v příjmech.  Německá vláda je ovšem schopna zemědělcům ztráty kompenzovat, takže tamní sedláci by se kvůli odstavení postřikovačů nemuseli vztekat. Kdyby však se takové zákazy používání chemie v zemědělství podařilo ekologům prosadit v celé EU, co by to asi udělalo se zemědělstvím chudších zemí?

Josef Zahradníček