KONZERVATIVNÍ VENKOV

Nedostupná elektroautomobily pro nízkopříjmové skupiny obyvatelstva, drahé domy. To nás čeká poté, co ministři životního prostředí EU schválili plán FitFor55, který má do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 procent. Pokud ho ještě schválí hlavy států, čeká nás největší poválečný úpadek. Konec výroby osobních aut a dodávek se spalovacím motorem v roce 2035 a rozšíření systému emisních povolenek i na oblast stavebnictví a dopravy. To do dnešního rána v Bruselu projednávali ministři životního prostředí.  Co to bude fakticky znamenat?  "Taková ta možnost, kdy si mladý člověk kopit nové auto za 250 000 korun anebo velmi solidní dvou až tři roky starou Fabii za 80 000 v bazaru, tak tahle éra bohužel skončí.“  A elektromobily obyvatelstvo střední a východní Evropy nezachrání. Průměrná cena ojetého elekrovozítka v ČR je nyní 800 000 korun. Snad bude v průběhu času klesat, ale aby klesla na 50-80 000 korun, to se nedá čekat. Už kvůli opotřebení baterie – nejdražší části vozu.  D

   Vylučování „církevních“ škol z veřejného financování je protiústavní, rozhodl dnes Nejvyšší soud USA. O co se jednalo? O to, zda stát Maine v rámci sekularistických kliček může z financování vyloučit církevní školy. Stát Maine nedisponuje dostatečným počtem středních škol, takže v rámci práva na bezplatné veřejné vzdělání přispívá rodičům na školné v soukromých školách. Podle svého výkladu zákona však odmítal přispívat na školné těm studentům, kteří si vybrali církevní školy.  Většinové stanovisko ústavního soudu sepsal sám pan předseda, John Roberts. V podstatě potvrdil, že církevní školy nemohou být vylučovány jen proto, že jsou církevní.  Pokud obdržely akreditaci – mají tedy k provozování školy státní dovolení, které se vydává po splnění určitých zákonných parametrů – pak mají v tomto ohledu shodné postavení, jako kterákoliv jiná škola. Ve věci financování škol, jejichž zřizovatelem je církevní organizace, rozhodl soud opakovaně, čímž chrání Američanům především náboženské svobo

  Strašně neradi si to přiznáváme a často nejsme ochotni to ani vidět, ale od roku 2019 značně přibylo chudých lidí. Když na to někdo veřejně poukáže, bývá velkoměstskými zbohatlíky a puberťáky na sociálních sítích dušen větami typu " O chudobě mluvte, až navštívíte Jižní Súdán, Burundi nebo Malawi"  Postsocialističtí zbohatlíci argumentují:  "vrchovatě naloženými vozíky a frontami u pokladen v supermarketech" , případně se použije oblíbená fráze, že to je přece jasný postoj "neomarxistů", a je to. Svědčí o tom twitterový střet novinářky Apoleny Rychlíkové s expremiérem Mirkem Topolánkem. Rychlíková tweetovala:  "Každý nákup jídla pro mou rodinu roztočí sociální úzkosti. Neumím si představit, jak to masivní zdražování zvládají chudí lidé, nízkopříjmové domácnosti, senioři, sólo rodiče i další, kteří už nemají kde brát. ."  Topolánek  nezapřel sám sebe, když reagoval: " Vy jste ale opravdu mimořádná kráva." Lidé bez peněz, bez šance je z

   Jsme mistři světa v bazénech, protože je u nás najdete v každé třetí zahradě. Rovněž v počtu soukromých letních sídel jsme světovou špičkou. Ale daleko serióznějším ukazatelem privatismu je nezájem o veřejné dění a politiku. V maloměšťáctví a v nezájmu o problémy obcí, regionů, státu a občanů jsme také evropskou špičkou. O politiku má čecháček zájem, jen když se bezpečně může při štvanici na kohokoli připojit na stranu početnější a silnější. Obyvatelstvo českých a slovenských měst bylo za Husákovy normalizace nadšené tím, že jim komunistická strana a vláda umožňovaly levné chataření a chalupaření. Komunisté prostě potřebovali, aby se jim občané do vládnutí nepletli, proto přišli na nápad o víkendech  vyhnat lidi z měst a zároveň je přesvědčit o tom, že žijí v socialistickém blahobytu. Socialistický maloměšťák jásal nadšením. V praxi chataření a chalupaření znamenalo prodloužení víkendu o pátek a pondělí.  Za komunistů se sobecké chataření a chalupaření obhajovalo i potřebami relaxac

  „Naše společnost, ač veskrze ateistická, je postavena na křesťanských hodnotách. Ctíme je a předáváme našim dětem.“  Konzervativec nemůže náboženský odkaz zazdít, neboť křesťanství bez Boha je jako prázdný talíř k obědu. Naštěstí Boha nelze vymazat. Konzervativec v Čechách nemůže náboženský odkaz rozpatlávat, neboť většina tu s modlitbou Otčenáše neprocitá. Duchovně nad statusem bručím: veskrze ateizované křesťanské kořeny míjí Boha. Živého Boha! Osobu přístupnou člověku univerzálně. Univerzálně = tehdy, jsou-li ostatní nepřístupní. Dokonce tehdy, je-li sobě nepřístupný člověk sám (třeba kvůli mindráku). Takovéto (neosobně hodnotové) křesťanství skýtá užitek. Co kořen, to pravidlo. Hodnota „to se smí“ proplétá se s hodnotou „to se nesmí“. Kdy na životní silnici dát přednost, kdy zapnout světla, jakou udržovat rychlost. K bezpečné a plynulé dopravě by to stačilo. Do slabé chvilky, v níž se staneme obětí nehody. Ne-li viníkem! V neobjednaném stavu rozemletí léty načančaných samozřejmos

 T ento stupidní slogan razil v třicátých letech minulého století čs. ministr zahraničí Edvard Beneš, který bránil návratu Habsburků do Rakouska. Velká ostuda! A rovněž smutná epizoda českých respektive československých dějin, kterou poslední zbytky benešovců nechtějí znát. Potíž je v tom, že se jednalo o nacistické Německo. Ano! Beneš ve své slepotě a omezenosti vyjednával s říšským kancléřem Adolfem Hitlerem o možnosti společného čs.-německého vojenského zásahu proti Rakousku.  Po roce 1930 začal tehdejší konzervativní rakouský kancléř Engelbert Dollfuss uvažovat o možném nastolení Otty Habsburského jako rakouského panovníka s titulem arcivévody rakouského, který ostatně Habsburkové užívali po staletí. Jenomže Beneš začal vyjednávat s německými nacisty, jak tomu zabránit. Byl ochoten poslat na Vídeň čs. vojáky společně s německým Wehrmachtem. Beneš toho zkazil hodně, ale tohle byl jeden z jeho neodpornějších činů, který ve svém životě předvedl, protože Otto by jako rakouský vládce ni

  " Budeme chtít, aby Agrofert vrátil to, co získal neoprávněně," říká premiér Fiala, jenž se neustále tváří a vyjadřuje jako Vševědoucí. Prý žádný zmatek už není, žádná nejasná rozhodnutí, všechno lidé vědí dopředu, vše je založeno na důvěře v lidi. "Víme, co bude a co dělat," tvrdí Fiala. Mudrc Fiala ví, jak pokojně rozevírat nůžky mezi bohatými velkoměsty a chudým venkovem "Proto jsme připravili jsme úsporný rozpočet. Chci říct, že to není tak, že se na někoho zaměřujeme, že se někomu mstíme, po někom jdeme."  Je skutečností, že Fiala před kamerami nenapodobuje kroutícího a nafukujícího páva, jako to dělával - a dělá stále - Klaus, ani si nehraje na vítězného Napoleona jako Topolánek, jeho skutečné cíle jsou však stejné. Fiala chce pokojným způsobem na úkor venkova dostat co nejvíc peněz do velkoměst a nadále rozevírat nůžky mezi zbohatlíky a lidmi chudými. A chce to dělat tak, aby ho podporovali i ti, které chce ožebračit, včetně důchodců, když hraje n